Parník Diesbar: české srdce staré více než 180 let stále pohání loď na Labi
Parník Diesbar: české srdce staré více než 180 let stále pohání loď na Labi
Když se člověk prochází podél Labe v Drážďanech a uvidí mezi ostatními loděmi pomalu se pohybující kolesový parník, může mít pocit, že se na chvíli zastavil čas.
V červnu 2017 jsme společně s kolegou, kapitánem Michaelem Borem navštívili právě parník Diesbar a s vedením Saské paroplavby probírali mnoho témat ke společné spolupráci.
Parník Diesbar není pouze turistickou lodí nebo krásnou připomínkou historie. Je to skutečně fungující historický parník, který dodnes pluje po Labi s původní koncepcí parního pohonu a uhlím vytápěným kotlem.
A pro českého milovníka lodí má Diesbar ještě jeden mimořádně zajímavý příběh.
Jeho parní stroj začal svou kariéru v roce 1841 na českém parníku Bohemia, postaveném v Praze.
Od té doby několikrát změnil loď, ale nikdy nepřestal pracovat.
Dnes tedy můžeme v Drážďanech vidět historický parník z roku 1884, jehož "srdce" je ještě o více než čtyřicet let starší.
Parník Diesbar byl postaven v roce 1884
Diesbar byl postaven v loděnici v Drážďanech-Blasewitzu a do služby byl uveden 15. května 1884. Původně nesl jméno Pillnitz. Od roku 1927 se plaví pod jménem Diesbar, podle obce Diesbar na Labi.
Na první pohled působí Diesbar jako elegantní historická osobní loď. Jeho skutečná technická hodnota se však ukrývá především ve strojovně.
Právě tam se nachází zařízení, které je starší než samotný parník.
Srdce Diesbaru pochází z českého parníku Bohemia
Příběh začíná v Praze v roce 1841.
V tehdejším Karlíně vznikal dřevěný kolesový parník Bohemia, spojený s počátky pravidelné paroplavby na Labi mezi Čechami a Saskem. Loď byla postavena pro první českou paroplavební společnost a její parní stroj dodala významná anglická firma John Penn & Sons z Greenwich.
Bohemia měla délku přibližně 38 metrů, šířku téměř 5 metrů a byla poháněna dvěma bočními kolesy. Její parní stroj měl původně výkon přibližně 90 koní.
Historie Bohemie je přitom spojena s velmi významným okamžikem české lodní dopravy.
Dne 29. května 1841 dorazila Bohemia pod vedením kapitána Josefa Rustona poprvé do Drážďan. Plavila se na trase Obříství – Drážďany a zpět a stala se jedním z důležitých průkopníků paroplavby na Labi. Parník Bohemia měl velmi malý ponor, okolo 45 cm, což bylo velmi zásadní a díky kolesové propulzi byl schopen plout na malých hloubkách.
A právě její parní stroj máme možnost obdivovat dodnes.
Bohemia dosloužila. Její parní stroj nikoliv.
Bohemia měla dřevěný trup a po několika letech služby, již její konstrukce dosloužila.
V roce 1857 byla loď vyřazena z provozu a rozebrána. Její parní stroj však čekal úplně jiný osud.
Místo aby skončil ve šrotu, byl přemístěn do nového kolesového parníku Meissen.
Tady začíná neuvěřitelná cesta jednoho parního stroje mezi několika loděmi.
1841 – Bohemia
Parní stroj John Penn & Sons začíná svou službu na dřevěném kolesovém parníku Bohemia, postaveném v Praze.
1857 – Meissen
Po vyřazení Bohemie je stále funkční parní stroj přemístěn do nového parníku Meissen.
1873 – Pillnitz
Meissen je rozsáhle modernizován, prodloužen a přejmenován na Pillnitz. Parní stroj přitom pokračuje ve své službě.
1883/1884 – nový Pillnitz
Starší loď byla v roce 1883 vyřazena a její stále funkční parní stroj byl opět přemístěn – tentokrát do nově postaveného parníku Pillnitz. Ten byl uveden do provozu v květnu 1884.
1927 – Diesbar
V roce 1927 byl parník Pillnitz přejmenován na Diesbar.
A tak se parní stroj, který začal pracovat v roce 1841 na českém parníku Bohemia, dostal na loď, kterou můžeme vidět na Labi dodnes.
Jeden parní stroj, několik lodí a více než 180 let historie
Když si tuto časovou osu uvědomíme, začne být Diesbar opravdu fascinující.
Loď Diesbar je z roku 1884. Její parní stroj však pochází z roku 1841.
To znamená, že stroj začal pracovat ještě v době, kdy byla většina lodí na evropských řekách stále poháněna jinými způsoby a kdy paroplavba byla relativní novinkou.
A co je ještě pozoruhodnější?
Stroj není pouze historickým exponátem. Stále skutečně pracuje.
Sächsische Dampfschifffahrt jej označuje za nejstarší stále provozovanou lodní parní strojní jednotku na světě.
Historikerkreis Elbeschiffahrt Dresden jej popisuje jako nejstarší v částech dochovaný a funkční evropský lodní parní stroj.
A ještě jedna česká stopa: kliková hřídel z roku 1853
Příběh tohoto stroje má ještě jednu krásnou technickou kapitolu.
V roce 1853 došlo na Bohemii k poškození klikové hřídele. Pro loď byla proto objednána nová hřídel u firmy Friedrich Krupp v Essenu.
A tato kliková hřídel je součástí stroje dodnes.
Na hřídeli se dokonce dochoval nápis:
"Krupp bei Essen – Gußstahl – 10 Jahre Garantie – 1853"
Tedy informace o výrobci, materiálu, desetileté záruce a roku výroby.
Pro člověka, který se zajímá o lodní techniku, je to nádherný detail.
Máme zde parní stroj anglické konstrukce z roku 1841, který začal pracovat na lodi postavené v Praze, a jeho klikovou hřídel vyrobenou v Essenu v roce 1853.
A celé toto technické dědictví dnes stále pracuje na palubě německého parníku Diesbar.
Jak parní stroj Diesbaru funguje?
Diesbar používá oscilující dvouválcový parní stroj. Pára z kotle vstupuje do válců, pohybuje písty a jejich přímočarý pohyb je prostřednictvím klikového mechanismu převáděn na rotační pohyb.
Ten následně pohání dvě boční kolesa.
Právě konstrukce stroje John Penn & Sons byla ve své době mimořádně zajímavá. Oscilující válce umožňovaly konstrukci s menším počtem součástí a přispívaly ke kompaktnosti celého stroje.
Dnes je samozřejmě tato technologie historickou raritou.
Na Diesbaru ale není pouze vystavena.
Je stále v provozu.
Kolesový pohon je dnes téměř raritou
Diesbar používá dvě velká boční kolesa o průměru přibližně 3,8 metru. Parní stroj je prostřednictvím klikového hřídele uvádí do pohybu.
Pro kapitána nebo lodního nadšence je právě tento pohon jednou z nejhezčích ukázek přímého spojení mezi lodním strojem a pohybem plavidla.
Na moderní lodi je motor ukrytý hluboko v útrobách plavidla a lodní šroub většinou není z paluby vůbec vidět.
U Diesbaru je všechno jinak.
Vidíte kolesa. Slyšíte parní stroj. Cítíte jeho práci. A můžete sledovat, jak se pohyb stroje přenáší přímo do pohonu lodi.
Diesbar stále topí uhlím
Dalším mimořádným prvkem je způsob vytápění kotle.
Diesbar je podle provozovatele jediným kolesovým parníkem flotily, který je stále vytápěn uhlím.
To je důležité i z pohledu autenticity.
Diesbar není historická loď pouze vzhledem.
Její provoz stále vychází z principu, na kterém byly parníky postaveny před více než sto lety.
Samozřejmě prošla řadou oprav a modernizací a některé části stroje byly v průběhu desetiletí vyměněny. Základní princip a historická podstata pohonu však zůstaly zachovány.
Technická památka, která stále pracuje
Historická hodnota stroje je natolik významná, že jej v roce 2008 ocenila americká organizace ASME – American Society of Mechanical Engineers jako Historic Mechanical Engineering Landmark.
Je to poměrně mimořádné ocenění.
V praxi to znamená, že na Diesbaru není ceněna pouze samotná historická loď, ale také konkrétní technické řešení a jeho význam pro vývoj lodního strojírenství.
A možná ještě důležitější je skutečnost, že tento technický artefakt není uzavřený v muzeu.
Stále pracuje.
Co může na Diesbaru zaujmout kapitána?
Pro běžného turistu je Diesbar především krásným historickým parníkem.
Pro kapitána nebo člověka, který se zajímá o lodní dopravu, je však zajímavý z mnoha dalších důvodů.
Můžete sledovat práci kolesového pohonu, konstrukci historického parního stroje, práci strojníka a topiče v jedné osobě, přípravu kotle i způsob, jakým se posádka stará o plavidlo.
A především si můžete uvědomit, jak obrovský vývoj lodní technika za posledních 180 let prodělala.
Od dřevěné Bohemie plující z Prahy do Drážďan až po dnešní moderní motorové a elektrické lodě.
A přesto mezi nimi existuje přímá technická spojnice.
Parní stroj Bohemie.
Česká Bohemia stále pluje
Možná právě toto je nejkrásnější část celého příběhu.
Původní dřevěný parník Bohemia už dávno neexistuje. Jeho trup byl v roce 1857 rozebrán.
Ale jeho parní stroj přežil.
Přežil svou první loď, následně další parník, další přestavbu i několik generací lodní dopravy.
A dnes, více než 180 let od svého vzniku, stále pracuje.
Když se tedy v Drážďanech díváte na parník Diesbar, nedíváte se pouze na německý historický parník.
Díváte se také na část české historie lodní dopravy.
Na technické dědictví, které začalo svou cestu v Praze roku 1841.
A když se roztočí kolesa Diesbaru, můžeme si s trochou nadsázky říct:
Česká Bohemia stále pluje po Labi.
Jen už dávno není vidět její dřevěný trup.
Její srdce však stále pracuje.