Remorkér Šturec historie dunajské plavby

Remorkér Šturec: Loď, která přežila bombardování a dodnes vypráví příběh Dunaje

Některé lodě doslouží a zmizí v hutích. Jiné se stanou svědky historie. Dunajský remorkér Šturec patří mezi ty druhé. Loď, která se původně jmenovala Štúr, byla postavena v roce 1937 v Komárně, za druhé světové války byla potopena a po válce dostala druhý život. Dlouhá léta sloužila při vlečné plavbě na Dunaji a dnes představuje mimořádně cennou technickou památku slovenské lodní dopravy.

Pokud vás zajímá historie lodí, říční plavby a práce někdejších dunajských lodníků, příběh remorkéru Šturec rozhodně stojí za pozornost.

Od tankové lodi Štúr k remorkéru Šturec

Příběh této pozoruhodné lodě se začal psát ve 30. letech 20. století. V loděnici Škodových závodů v Komárně byla postavena jako motorová tanková loď Štúr, určená především k přepravě ropných produktů po Dunaji.

Slavnostní pokřtění se uskutečnilo 11. září 1937 za účasti tehdejšího předsedy československé vlády Milana Hodži. V roce 1938 plavidlo převzala Československá plavební akciová společnost dunajská, která zajišťovala dopravu po jednom z nejvýznamnějších evropských vodních toků.

Štúr patřil do skupiny tří sesterských lodí. Spolu s dalšími plavidly tohoto typu pomáhal zajišťovat přepravu minerálních olejů mezi rumunským Giurgiu a Bratislavou. Kromě přepravy tekutého nákladu mohly tyto lodě také táhnout za sebou několik vlečných člunů.

Už v této době tak Štúr představoval zajímavou kombinaci tankového plavidla a lodě využitelné pro vlečnou remorkážní službu.

Druhá světová válka: Bombardování, které změnilo osud lodě

Dne 16. června 1944 zasáhlo Bratislavu bombardování rafinerie Apollo. Při tomto náletu byla poškozena také motorová tanková loď Štúr, která se nacházela v prostoru Zimního přístavu u lodního výtahu. Plavidlo bylo částečně potopeno.

Pro mnoho lodí znamenalo podobné poškození definitivní konec. Štúr však čekal jiný osud.

Po skončení druhé světové války byl zachráněn a převezen do staré loděnice v Komárně. Tam se začalo rozhodovat o jeho další budoucnosti. Namísto sešrotování přišla přestavba, která původně tankovou loď proměnila v plavidlo s novým pracovním určením.

Roky 1951–1952: Zrod remorkéru Šturec

V letech 1951 až 1952 prošla loď zásadní rekonstrukcí. Byla přestavěna na motorový vlečný remorkér a dostala nové jméno – Šturec.

Při přestavbě byl trup zkrácen přibližně o 14 metrů. Z původní lodi zůstaly zachovány významné konstrukční části, mimo jiné příďová část, strojovna a záď. Nové pracovní určení si vyžádalo také úpravy vybavení.

Na horní palubě byl instalován výkonný lanový naviják, který sloužil při vlečení nákladních člunů. Z tankové lodě se tak stal pracovní remorkér, jenž mohl pomáhat dopravovat náklady po rozsáhlém úseku Dunaje.

Právě tato proměna je na Šturci mimořádně zajímavá. Nejde pouze o starou loď, která se zachovala do současnosti. Je to plavidlo, jehož konstrukce v sobě nese stopy několika etap technického vývoje i změn v potřebách říční dopravy.

Jak pracoval remorkér na Dunaji?

Dnes si mnoho lidí představí říční dopravu především jako provoz motorových nákladních lodí, které převážejí náklad samostatně. V minulosti však měla velký význam také vlečná plavba.

Remorkér, jako byl Šturec, zajišťoval pohyb nákladních člunů, které samy neměly vlastní pohon nebo byly určeny k vlečení. Díky tomu bylo možné přepravovat větší množství zboží a využívat výhody říční dopravy.

Práce na takové lodi vyžadovala zkušenou posádku, dobrou znalost řeky a schopnost bezpečně manipulovat s vlečnými soupravami. Na Dunaji, kde se střídají různé proudové poměry a podmínky plavby, to rozhodně nebyla práce pro někoho, kdo se na vodu vydal jen na nedělní výlet.

Šturec sloužil při vlečné plavbě na Dunaji a jeho příběh je zároveň připomínkou doby, kdy byla práce remorkérů důležitou součástí evropské říční dopravy.

Technické proměny a dlouhá služba

V padesátých letech používal remorkér původní motor Škoda 8L305, který byl navržen ještě pro motorovou tankovou loď Štúr.

V roce 1962 následovala generální oprava, při níž byl původní motor nahrazen typem Škoda 6L350. Tyto skvělé lodní reverzní vzduchem startované motory sloužily i na zadokolesových remorkérech na Labi u Československou plavby labsko – oderské. Součástí modernizace byla rovněž výměna kotvového vrátku za novější zařízení a další úpravy vybavení.

Tyto změny ukazují, že Šturec nebyl pouhou historickou kuriozitou. Během své provozní kariéry se přizpůsoboval potřebám plavebního podniku a technickým požadavkům své doby.

Podle údajů Slovenského technického múzea byl remorkér z běžné provozní služby vyřazen v roce 1982. Jeho příběh tím ale neskončil.

Když remorkér přestal plout

Po vyřazení z provozu převzal loď podnik Povodie Dunaja, předchůdce dnešního správce vodohospodářské infrastruktury na Slovensku.

Šturec následně sloužil jako sklad elektroinstalačního materiálu. Z plavidla, které kdysi pomáhalo dopravovat náklady po Dunaji, se postupně stával zapomenutý technický objekt.

Právě v takové chvíli se často rozhoduje o osudu historických lodí. Udržovat staré plavidlo stojí peníze, vyžaduje prostor a odbornou péči. Pokud se pro něj nenajde nové využití, hrozí, že skončí rozřezané ve šrotu.

Šturec měl naštěstí zastánce, kteří si uvědomovali jeho historickou hodnotu.

Záchrana historické lodě a národní kulturní památka

O zachování Šturce se začali intenzivněji zasazovat nadšenci a bývalí pracovníci dunajské plavby. Mezi významné osobnosti této iniciativy patřili Juraj Bohunský a Jiří Mandl, kteří se podíleli na snaze zachránit plavidlo a uchovat jeho příběh pro další generace.

V roce 2012 byl Šturec prohlášen za hnuteľnú národnú kultúrnu pamiatku. Dne 8. dubna 2013 byl předán do správy bratislavského Dopravního muzea, které je součástí Slovenského technického múzea.

Od roku 2015 se připravuje a uskutečňuje jeho obnova pro muzejní účely.

Šturec je mimořádně cenný také svou konstrukcí. Je posledním zachovaným historickým plavidlem tohoto typu na Slovensku, které bylo sestavováno tradiční nitovanou technologií. Ta připomíná dobu, kdy se kovové lodní konstrukce spojovaly pomocí nýtů, dávno před nástupem dnešních běžných svařovaných konstrukcí.

Záchrana Šturce proto není jen záchranou jedné staré lodě. Je také uchováním části řemeslného a technického dědictví evropské vnitrozemské plavby.

Šturec dnes: Historie, kterou lze stále zkoumat

Dnes je remorkér Šturec vytažen na suchu v Bratislavě a jeho stav připomíná, jak náročné je uchovat velké historické plavidlo. Na rozdíl od menších muzejních předmětů potřebuje loď zvláštní podmínky, odbornou údržbu a značné finanční prostředky.

Přesto má jeho zachování velký význam. Na jediném plavidle lze ukázat vývoj konstrukce lodí, technologii nýtování, proměny pohonných zařízení i každodenní práci lidí, kteří se živili plavbou po Dunaji.

Pro zájemce o historii lodní dopravy je Šturec připomínkou toho, že za každým plavidlem stojí nejen technický návrh, ale také posádky, provozovatelé a události, které určovaly jeho osud.

A možná právě proto si zaslouží naši pozornost. Šturec už dnes nemusí táhnout nákladní čluny proti proudu Dunaje. Jeho úkolem je něco jiného: připomínat, jak se po Dunaji skutečně pracovalo a jak důležitou roli hrála vodní doprava v hospodářských dějinách našeho regionu.

Co nám příběh Šturce a Šturce připomíná?

Příběh této lodě je příběhem proměny, odolnosti a záchrany. Z tankové lodě Štúr se stal remorkér Šturec, z válečně poškozeného plavidla znovu funkční pracovní loď a z vyřazeného remorkéru nakonec historická památka.

Pro nás, kteří se kolem lodí a plavby pohybujeme, je to zároveň připomínka, že lodní historie není tvořena pouze slavnými zaoceánskými parníky. Její důležitou součástí jsou také pracovní lodě, remorkéry, nákladní čluny a lidé, kteří na nich strávili velkou část života.

A právě proto má smysl podobné příběhy vyprávět dál.